A bůh pravil:"Pošlu ti přítele bez křídel, aby nikdo neměl podezření, že je to anděl…"

Podívejte se na naše prvorozená štěňata Saarlosova vlčáka k rezervaci:

Chovatelská stanice vznikala jako reakce na potřeby mých psů.

Zkušenosti se psy sbírám již od dětství. Můj první pes byl jezevčík, kterého mi přejel kluk na pionýru. Maminka ho neuhlídala… Díkybohu jsem u toho nebyla. Můj druhý pes se s námi sice přestěhoval, když se maminka podruhé vdala, ale do bytu jít nemohl, musel jít na zahradu k otčímovým rodičům. Když tam jednoho dne přes plot zalétla slepice a on si s ní po psovsku hrál, nevlastní děda ho zabil. I když jsem u toho nebyla, myslela jsem, že mi pukne srdce. Když jsme pak jednu zahradu podědili, koupili rodiče k jejímu hlídání psa, a to byla moje šance. Bylo skvělé, že to byl papírový pes a podmínkou chovatele bylo zvládnutí bonitace. U nás doma to bylo nakonec obráceně, než to bývá. Většinou si děti vybrečí konkrétního psa a rodiče se pak o něho starají. Naše maminka si vybrala boxera, protože ovčáci, což by bývala byla moje volba, jsou prý zlí psi….

Otevřelo mi to dveře na cvičák. Zbožňovali jsme se. Boxer je naprosto úžasný ochranářský pes, kterého bych doporučila lidem, kteří preferují klid. Jsou pomalejší než ovčáci, ale mají dlouhodobou fixaci. Můj milovaný Caesar se dožil 15 let.

Německý ovčák byl zhmotněním mého dětského snu o přátelství s vlky. Hltala jsem o vlcích všechno, co bylo. Nejfantastičtější byla knížka, ve které si zoolog rozložil tábor na vlčí stezce. Nejprve to bylo omylem, protože v noci dorazil na místo a jak byl unavený, zůstal, kde byl. Popsal dokonale hierarchii a jejich chování. To bylo něco!

Dokonalá a fascinující byla bajka o jejich nespoutanosti. Vlk má hlad a přijde ke psovi, který má plnou misku. Požádá jej o jídlo. Pes souhlasí, ale má podmínku, že se také musí nechat přivázat k řetězu a budou tam spolu a každý den bude mít plnou misku. Vlk se zamyslí a pak beze slova zmizí ve tmě…

Německý ovčák byl sice náhražkou, ale pro mě, prostě dokonalou. Měla jsem vždy fenku, protože jsou poddajnější. Ta poslední fenka Německého ovčáka mi začala na už na sedmi letech kulhat. Vařila jsem jí vepřové nožičky a připravovala různé preparáty. Dala se dohromady a běhala 😊. Když jí ale bylo deset a půl roku, praskla jí cysta a veterinářka nabídla už jen tu poslední milosrdnou injekci… Zase tu byl, ten hluboký smutek, který zná každý, kdo pochoval svého miláčka.

Hledala jsem pak chovatelskou stanici, která by mi zaručila psa bez dysplazie… Prý je to vždycky loterie. A tohle byl ta osudová poslední kapka k naplnění dětského snu přiblížit se k vlkovi. Volba vlčáka se tak vynořila zcela přirozeně. Stála jsem před rozhodnutím, zda vybrat Československého nebo Saarlosova vlčáka. Na první pohled by byla jasná volba že si vyberu ČSV, protože ten je stvořen pro výcvik, je dynamický a odvážný.

Setkání se Saarloosem bylo jako když se setkáte se starým přítelem. Díváte se na sebe a jako byste ani nemuseli mluvit. Obklopuje vás klid, a přitom je cítit jejich pozornost. Zamilovat si tu něžnou oddanost obdařenou noblesou chování i pohybu bylo tak snadné a přirozené, jako když člověk dýchá. Jsou to smečková zvířata, a tak si vytvářejí rodiny…. Vybrala jsem si chovatelskou stanici, která preferuje spíše vlčí vzezření i chování. Při socializaci to sice dá mnohem větší práci, ale pokud se vám podaří vlče přesvědčit, že jste jeho smečka, pak téměř fyzicky cítíte tu lásku oddanost a touhu být s vámi… Zrovna se tam chystalo spojení velmi plaché maminky a super socializovaného, společenského "páska" - taťky. Jen jsem čekala až budou mít potomky. Paní chovatelka byla velmi vstřícná, nechala mi vybrat ze všech štěňat, právě kvůli tomu delšímu čekání. Tímto ještě jednou děkuji za tuto možnost. Původně jsem si jela vybrat fenečku, ale našel si mě malý vlčáček s modrým obojkem. Byla to LÁSKA, ale když jsem viděla vysokého nohatého tatínka trochu jsem si nebyla jistá, jestli jsem si neukousla příliš velké sousto. Často v duchu děkuji chovatelce paní Steigerové za ujištění, že vlčí kluci mají blíž k ženám, a naopak fenky daleko více respektují muže. Se stejným pohlavím někdy soutěží o místo ve smečce.

Po zkušenostech s Haroldem bych doporučila, nechte štěně vybrat si vás, dál nepřebírejte, protože Saarloos ví…